Turecko čelí největší vlně teroristických útoků ve své historii – jen za posledních šest měsíců zemi zasáhlo pět smrtících útoků. Islámský stát se od října 2015 zaměřil dvakrát na Istanbul a jednou na Ankaru, přičemž zabil nejméně 120 lidí, a Strana kurdských pracujících (PKK) zasáhla hlavní město dvakrát a zabila nejméně 65 lidí.
To, jak Evropa zareaguje na krizi, které Turecko čelí, by mohlo být zásadní pro budoucnost země – stejně jako pro budoucnost Evropy. Jediným stříbrem pro Turecko je v tuto chvíli znovuotevření přístupových rozhovorů země do Evropské unie (EU). Ačkoli Turecko a EU vstoupily do jednání o členství v roce 2005, proces členství země se brzy poté zastavil.
V poslední době však vztahy mezi Tureckem a EU nabraly nový život. V prosinci 2015 Ankara a Brusel otevřely novou kapitolu přístupových rozhovorů týkající se měnové politiky a začátkem tohoto měsíce dosáhly dohody o plánu nakládání s uprchlíky.
Brusel si totiž uvědomuje, že potřebuje pomoc Turecka s uprchlickou krizí, která hrozí rozbitím EU ve švech. Turecko je státem v první linii uprchlické krize a EU potřebuje tureckou spolupráci. V souladu s tím byla znovu zahájena jednání a EU je připravena držet se za nos při jednání s administrativou tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana.
VÝHODY PRO OBOU
Turecko má své vlastní důvody, proč se vrátit na cestu s EU. V roce 2005, brzy po zahájení rozhovorů o členství, Erdoganova vláda odsunula přistoupení k EU na vedlejší kolej, vyhlásila rok 2005 za „Rok Afriky“ v zahraniční politice s jasným pohrdáním Bruselu a poté obrátila tureckou zahraniční politiku na Blízký východ.
Když se Turecko v posledním desetiletí odvrátilo od Evropy a zamířilo k zahraničněpolitickému snu prezidenta Erdogana o pochodu na Blízký východ, aby se stalo regionální hvězdou, veřejnost se odklonila od Evropy s ním. Průzkumy veřejného mínění provedené Německým Marshallovým fondem (GMF) ukazují, že zatímco 73 % Turků bylo pro vstup do EU v roce 2004, v roce 2010 tento počet klesl na 38. A pak Arabské jaro zakořenilo u dveří Turecka a povzbudilo Ankaru. hodit svou podporu za protiasadovské rebely v Sýrii, aby svrhli Asadův režim na vlastní pěst.
POZDNĚ NA BLÍZKÝ VÝCHOD STŮL
Zapojení Turecka do syrské občanské války bylo zpochybněno Íránem a Ruskem, dvěma zeměmi s významnými aktivy tvrdé moci, včetně proxy a zbraní, které Turecku velmi chybí.
Bohužel pro Turecko, Erdoganova administrativa nepřekalibrovala svůj pohled na blízkovýchodní zapojení. Turecká veřejnost to ale určitě udělala: v roce 2011 průzkumy GMF ukázaly, že podpora vstupu do EU vzrostla na 48 %, v roce 53 dosáhla 2014 %. Turci říkají své vládě, aby se zaměřila na Evropu.
Prezident Erdogan má také pozitivnější pohled na EU, jakkoli smluvní. Jeho Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP) vyhrála po sobě jdoucí volby od roku 2002 na platformě ekonomického růstu.
ČERSTVÁ NADĚJE
Tváří v tvář mnoha krizím není EU připravena plně přijmout Turecko. Nicméně nedávno podepsaná dohoda vdechne více života do procesu přistoupení Turecka k EU – nové kapitoly rozhovorů o přistoupení budou otevřeny během nizozemského předsednictví EU v roce 2016.
EU má v Turecku opět měkkou sílu. EU by měla oslovit tureckou občanskou společnost, budovat s ní mosty a zároveň spolupracovat s Erdoganem na zachování nedávno dohodnuté dohody, která zabrání dalšímu toku uprchlíků ze Sýrie přes Turecko.
Opustit Turecko nyní by bylo pro EU historickou chybou, protože by to připravilo půdu pro smrt turecké demokracie. Nedemokratické Turecko by exportovalo nestabilitu a více syrských uprchlíků do Evropy.
