Od tureckého prezidenta Abdullaha Güla bylo dobré svolat hlavy výkonné, zákonodárné a soudní moci na novoroční oběd v prezidentském paláci Çankaya v Ankaře 2. ledna. Učinil tak již dříve, ale letos to mělo další význam od roku Premiér Tayyip Erdoğan zahájil debatu o významu dělby moci.
Je dobře, že prezident Gül zdůrazňuje oddělení a rozmanitost turecké administrativy.
Co není dobré, je nedostatek genderové diverzity v turecké administrativě.
Na snímku po obou stranách prezidentského stolu jsou držitelé 13 důležitých křesel, mezi nimi premiér Erdoğan, předseda parlamentu Cemil Çiçek a šéf Ústavního soudu Haşim Kılıç. Bohužel toto je obrázek, kdy na začátku roku 2013 nezbylo ani jedno místo pro ženy na rozhodovacích úrovních v tureckém systému. Polovina populace nemá ani jeden hlas na oběd 13.
Ale byla nějaká doba, kdy byly ženy na této úrovni? Odpověď je ano. Těch časů také nebylo dost, ale ano, premiérka, šéfka ústavního soudu a podobné vyšší posty už tu byly. Už ne.
Situace se zhoršuje, pokud jde o zviditelnění žen v tureckém správním systému. Podle zprávy ředitelství pro postavení žen v rámci rodinné a sociální politiky ministryně Fatmy Şahinové, jediné ministryně v kabinetu, klesla účast žen v pracovní síle za 34 let mezi lety 26 a 20 z 1990 na 2010 procent. Tendence ukazuje, že podle údajů ve stejných zprávách o stavu žen z let 2010 a 2011 bude dále klesat.
Například pro žádné ministerstvo (ani pro Şahin) není jediná podsekretářka. Ani jeden guvernér žádné z 81 provincií Turecka. Ze 464 náměstků provinčních hejtmanů je pouze 10 žen. Z 891 mladších nebo krajských hejtmanů je pouze 13, a co je horší, z 261 kandidátů na hejtmana v pracovní přípravě je pouze osm žen. Ministerstvo zahraničí je nejlepší – je-li správné říci nejlepší – mezi byrokracií: 11 ze 110 velvyslanců jsou ženy. Celkově pouze 7 procent tureckých byrokratů tvoří ženy.
Na univerzitách je jeden ze čtyř profesorů žena. Ale na asi 700 tisíc negramotných mužů v 70milionové turecké populaci připadají více než 3 miliony negramotných žen.
V soukromém sektoru je situace tragická. Dvěma ze tří žen jsou odepřena práva na sociální zabezpečení. V zemědělském sektoru nedostává 77 procent žen za těžkou práci vůbec žádné peníze; říká se tomu „rodinný podnik“. Předsedkyně tureckého špičkového průmyslového sdružení TÜSİAD Ümit Boyner přenechává své křeslo mužskému kolegovi Muharrem Yılmazovi se stížnostmi na skrytou diskriminaci zejména ze strany politiků.
Premiér Erdoğan se zúčastnil mezinárodního setkání o rodinné a sociální politice, které pořádal ministr Şahin. Zopakoval svůj požadavek „alespoň tři děti“ (mimochodem jej přijal i ruský prezident Vladimir Putin), který by mohl připoutat více žen k jejich domovům. Problémem číslo jedna pro ženy v dnešním Turecku je ale násilí na ženách. Turecká televizní regulační rada RTÜK udělila populární televizní stanici rekordní pokutu, protože bití žen ukazovala jako něco legračního v komediálním pořadu; je to sociální problém.
Je náhoda, že násilí na ženách se stává větším společenským problémem, protože viditelnost žen na univerzitách, podnicích, byrokracii a politice klesá?
Turecko už bylo světem mužů, ale je stále hustší. Turecký ministr zahraničí Ahmet Davutoğlu v projevu na výročním národním diplomatickém sjezdu uvedl čísla o tom, jak se Turecko připravuje na let výše.
Fotka v Çankaya je prostě pokus pokusit se letět vysoko, když je jedno z křídel zlomené nebo obvázané a zavěšené na vašem krku.
Hurriyet Daily News
