Neshoda ohledně kontroly a postavení syrského města Manbidž je již nějakou dobu symbolem strategických rozdílů mezi politikou USA a Turecka v Sýrii. Turecká úspěšná vojenská operace v Afrínu vedl k vyhlášení plánu ohledně Manbidže, který relativně uklidnil napětí mezi USA a Tureckem. USA však nadále podporovaly síly YPG přidružené k PKK v uvedené misi, která měla popřít návrat k Daesh v severní Sýrii.
Vzhledem k tomu, že Daeš již nedrží území, nezdálo se, že by tato mise poskytovala přesvědčivé odůvodnění pro prodlouženou dobu Americká přítomnost na zemi. Nedávno USA ukončily svou nejednoznačnost tím, že oznámily neomezenou přítomnost v Sýrii a vyhlásily misi k omezení íránského vlivu v Sýrii jako součást širší strategie čelit Íránu v regionu.
S tímto kritickým posunem ve strategii se zdá, že závazek USA vůči severní Sýrii je v dlouhodobém horizontu uveden do pohybu. Zdá se, že jedním z prvních konkrétních výsledků této změny je důrazné varování administrativy před a režimní operace proti Idlibu, což by způsobilo další humanitární katastrofu.
Turecko vyslalo posily na svá pozorovací stanoviště v Idlibu a okolí, aby zabránilo režimu ve snadném převzetí moci a zároveň lobovalo v Rusku, aby takové operaci zabránilo. Americká rétorika proti hrozící operaci možná pomohla tureckému případu a přesvědčila Rusko, aby se alespoň na nějakou dobu zdrželo výměnou za turecký slib vytlačit teroristické skupiny z Idlibu.
Dalším důsledkem změny politiky USA se zdá být oznámení, že PYD již nebude vyjednávat s Asadovým režimem. Zdá se, že tento krok má za cíl zmírnit turecký argument, že by USA neměly důvěřovat PYD, která by podle svých potřeb spolupracovala s Asadovým režimem, Íránem nebo Ruskem. Tento argument stále platí navzdory zjevné taktice PYD, jak uklidnit své americké příznivce, kteří jsou zjevně znepokojeni mírou, do jaké je režim podporován Íránci.
PYD sehrála klíčovou roli v regionálních ambicích PKK tím, že otevřela dveře legitimitě na mezinárodní scéně navzdory varování Turecka. Turecko dokázalo omezit nájezdy PYD na západní stranu Eufratu, ale oblast, kterou nadále kontroluje, zůstává pro Turecko velkým problémem.
Američtí politici zodpovědní za politiku Sýrie by rádi viděli Turecko, aby se přihlásilo na jejich stranu v jejich potlačování Íránu v regionu, a musí vidět zájem zmírnit alespoň některé turecké obavy. Tento druh ochoty spolupracovat s Tureckem a nejnovější oznámení společné turecko-americké hlídky kolem Manbidže může pomoci obnovit důvěru mezi dvěma spojenci v NATO.
Přesto bychom měli mít jasno v realitě na půdě americké podpory PYD, kterou Turecko považuje za přímou bezpečnostní hrozbu. To bude i nadále Achillovou patou v bilaterálním vztahu mezi USA a Tureckem. PKK to chápe a bude se snažit toho využít pro své zájmy.
Turecko se cítí jistější po své operaci Afrin, dohodě z Manbidže s USA a úspěšném diplomatickém úsilí zabránit Asadovu režimu zahájit velký vojenský útok na Idlib, alespoň rétoricky podporovaný Washingtonem. To jsou silné signály pro obnovenou dynamiku, která bere v úvahu zájmy a obavy Turecka. Ale znovu, americká podpora YPG je i nadále základním strategickým rozdílem mezi těmito dvěma spojenci s významným potenciálem podkopat jakýkoli pozitivní impuls.
KADIR ÜSTÜN
